Ruud Lubbers

Ruud Lubbers
Ruud Lubbers
Předseda vlády Nizozemska
	Ve funkci:; 4. listopadu 1982 – 22. srpna 1994
Panovník	Beatrix Nizozemská
Předchůdce	Dries van Agt
Nástupce	Wim Kok
Vysoký komisař OSN pro uprchlíky
	Ve funkci:; 1. ledna 2001 – 20. února 2005
Předchůdce	Sadako Ogata
Nástupce	António Guterres
Stranická příslušnost
Členství	Křesťanskodemokratická výzva (1980–2018); Katolická lidová strana (1964–1980)
Rodné jméno	Rudolphus Franciscus Marie Lubbers
Narození	7. května 1939; Rotterdam
Úmrtí	14. února 2018 (ve věku 78 let); Rotterdam
Místo pohřbení	Roman Catholic cemetery St. Laurentius
Choť	Ria Hoogeweegen (1962–2018)
Děti	Bart Lubbers
Alma mater	Erasmova univerzita v Rotterdamu; Canisius College, Nijmegen
Profese	ekonom, politik, diplomat, podnikatel, profesor, mírový aktivista a vysokoškolský učitel
Náboženství	katolicismus
Ocenění	rytíř Řádu nizozemského lva (1978); honorary doctor of Georgetown University (1989); medaile Roberta Schumana (1991); Řád proti šílené vážnosti (1993); velkokříž Řádu nizozemského lva (1994)
Podpis
Commons	Ruud Lubbers
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruud Lubbers (7. května 1939 Rotterdam – 14. února 2018, Rotterdam) byl nizozemský křesťanskodemokratický politik. Téměř 12 let byl premiérem Nizozemska (1982–1994), a je tak nejdéle sloužícím nizozemským premiérem a zároveň dosud nejmladším politikem, který se v Nizozemsku ujal tohoto úřadu (43 let). Ve stejné době jako premiér byl lídrem strany Křesťanskodemokratická výzva (Christen-Democratisch Appèl). V letech 1973–1977 byl ministrem hospodářství (ve vládě Joopa den Uyla). Byl silně ovlivněn thatcherismem a neoliberalismem, jeho známé volební heslo znělo „více obchodu, méně vlády“ (meer markt, minder overheid). Po skončení politické kariéry přešel do akademické sféry, již však roku 2001 opustil, aby se stal vysokým komisařem OSN pro uprchlíky. Na tomto postu zůstal do roku 2005, kdy ho opustil kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování. Roku 1995 mu byl udělen čestný titul Minister van Staat, který zajišťuje v nizozemské politice neformální autoritu. Byl členem tzv. Madridského klubu.

Vyznamenání

rytíř Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 11. dubna 1978
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 31. října 1987^[1]
rytíř velkokříže Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 8. října 1994

Odkazy

Literatura

A. Joustra en E. van Venetië, Ruud Lubbers, manager in de politiek, Baarn, 1989.
N. Rood (ed.), Het succes van Lubbers. Hoe word ik minister-president?, Amsterdam, 1989.
A. Joustra en E. van Venetië, De geheimen van het Torentje, Praktische gids voor het premierschap, Amsterdam, 1993.

Reference

↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ruud Lubbers na Wikimedia Commons
Profil na stránkách nizozemského parlamentu
Profil na stránkách Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Archivováno 3. 10. 2016 na Wayback Machine.
Biografie na neoficiálních stránkách Archivováno 27. 11. 2013 na Wayback Machine.

[1] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online.

[1]

Premiéři Nizozemska

Wim Schermerhorn (1945–1946) • Louis Beel (1946–1948) • Willem Drees (1948–1958) • Louis Beel (1958–1959) • Jan de Quay (1959–1963) • Victor Marijnen (1963–1965) • Jo Cals (1965–1966) • Jelle Zijlstra (1966–1967) • Piet de Jong (1967–1971) • Barend Biesheuvel (1971–1973) • Joop den Uyl (1973–1977) • Dries van Agt (1977–1982) • Ruud Lubbers (1982–1994) • Wim Kok (1994–2002) • Jan Peter Balkenende (2002–2010) • Mark Rutte (od 2010–2024) • Dick Schoof (od 2024)