Recent reviews by Baldwin Riverton

Přestože je nový přírůstek do série Life is Strange povedenou hrou, tak se nemohu ubránit mírnému zklamání, zvláště pak z konce. Pro začátek bych chtěl zmínit moje prvotní pocity po oznámení a zhlédnutí traileru na Double Exposure. Samozřejmě jakožto fanoušek série jsem i přes mírné pochyby byl spokojen s návratem Max Caulfield. Byl jsem tak natěšený, že jsem i plánoval si hru přeobjednat. Ovšem jedním z odrazujících faktorů byla přepálená cena a nepochopitelné rozdělení do třech edicí. Nakonec jsem si udělal radost až v podobě povánočního dárku, což vyšlo o 15 eur levněji než v plné ceně a stále si myslím, že je to docela moc. Nechápejte mě špatně, rozhodně se nejedná o špatnou hru, ale že ze série, které předcházela levnější a kvalitnější indie prvotina se stane taková dojná kráva, ve mně zanechává krapet skličující pocit. Naneštěstí ať už je Life is Strange ždímáno sebevíc, tak každý díl je kvalitním titulem. V novém pokračování tomu není jinak a hráči bude dopřáno nového a příjemného zasněženého prostředí vysoké školy, ve kterém se necháte obklopit neméně zajímavými postavami. Stejně tak zajímavé je využívání schopností hlavní hrdinky, kdy přecházíte z jedné paralelní časové osy do druhé a postupně odkrýváte pravdu. Příběh hráče připoutá k monitoru a po většinu epizod vás nenechá vydechnout, tedy až na poslední nudnou pasáž s neuspokojujícím zakončením, jež ve mně akorát probouzí obavy, aby se tvůrci příštími díly nevydali cestou superhrdinských filmů na způsob X-Menů. Závěrečné titulky, à la konec bondovek, mě dost pobavily. Sice by to chtělo druhé dohrání, nicméně si nemyslím, že by většina rozhodnutí měla nějak zásadní dopad na děj hry, a už vůbec ne tak jak to bylo například ve dvojce, kde byla důležitá vyloženě skoro každá volovina, kterou jste provedli. Celkově jsem si ale hru užil a rozhodně bych neřekl, že dělá ostudu celé sérii. Je to důstojné pokračování, jež si fanoušci užijí, nicméně pokud vás zatím ani jeden díl nechytl, tak tento rozhodně nebude výjimkou. Zatímco dvojku a True Colors bych doporučil i těm, kteří nikdy nehráli žádné Life is Strange, tak zde bych poradil dát si aspoň tu jedničku - a to nejenže se jedná o nejlepší díl. Poslední přírůstek je společně s Before the Storm nejpřímějším pokračováním původní hry.

Příjemná a zábavná hra s výborným příběhem? Kdepak! To co jsem naivně očekával byl smysluplný děj s mírným erotickým podtextem. Místo toho jsem dostal nechutnou uchylárnu. Dělat lekce v dojo, vydělávat si na stavbě, chodit do kina či rybařit a přitom navazovat romantické vztahy se studentkami svých lekcí znělo fajn. To vše dostanete, až na to poslední. Náhradou jest to, že jedna s prvních věcí je zneužití první žačky... a to je hlavní náplní hry, tedy aspoň ze začátku. Dál jsem se ani dostávat nechtěl, protože mi to za těch 9,59 eur nestojí (ano i dvojsmyslně) - navíc ještě v akci. Steam je plný hříček se silným sexuálním obsahem, což je v pohodě, ať si kdokoliv utrácí své vydělané peníze za cokoliv, ale tohle prostě není pro mě. Za nižší cenu máte v akci třeba Fallout New Vegas se všemi DLC.

Při koupi celé série jsem měl za to, že poslední díl Black Mirror je prequel odehrávající se několik desítek let před prvním Poslem Smrti. Ono by možná i dávalo smysl zasadit děj do období mládí dědečka Samuela Gordona, avšak tomu tak vůbec není, což je možná i dobře. Nejnovější přírůstek do série je rebootem, což v dnešní době není naneštěstí neobvyklé. Přestože to ve mně nevzbuzovalo zrovna nadšení, tak musím pochválit, že se příběhově nejedná o kopii první hry. Je tu sice motiv kletby rodiny Gordonů a hra začíná příjezdem hlavní postavy na sídlo, nicméně je to docela dost jiné. Nejenže postavy, byť nesou stejné příjmení a mohou připomenout ty z původní trilogie, tak jsou úplně odlišné jak jmény, tak i svým chováním. Mimoto tu jsou nové, které nemají původ v původních hrách. K tomu skvělá tajemná atmosféra, výborná hudba a občas mrazivé lekačky z vizí. Toť jsou všechna pozitiva. Je hezké, že se tvůrci snažili co nejméně napodobit originál, nicméně místo chytlavého děje nám naservírovali naprosto nezajímavou zápletku a ještě nezajímavější nudné a otravné postavy. Navíc ne moc krásné grafické zpracování, divnou mimiku a naprosto divné chování těchto person. K tomu nudné a spíše otravné hádanky a hlavně špatné ovládání, jež akorát hráče dovádí k vzteku. Přes fakt, že se jedná o zklamání, tak bych hru nepopsal jako úplné plivnutí do ksichtů fanoušků trilogie Posla Smrti. Přeci jen název je jen jedna z mála věcí, které mají něco společného s původními hrami, takže existenci tohoto díla a jeho spojitost s mojí milovanou sérií lze snadno ignorovat.

Třetí Posel Smrti pokračuje v duchu předchozích dílů. Vlastně oproti dvojce se možná nese i v krapet temnějším stylu, jelikož celé dění je zasazeno do pochmurného Willow Creek a jejího okolí, zvláště pak lesů. Napínavý děj doplňují jak nové a zajímavé postavy, tak staré známé, kterým znovu propůjčili hlas úžasní dabéři. Přestože některé postavy, kromě hlavní, dabuje někdo jiný, tak musím říct, že dabing třetího dílu byl mnohem lepší než u předchozí hry. Ano, ve všech třech hrách bylo obsazení naprosto skvělé, nicméně ve dvojce (což jsem u recenze zapomněl uvést) mi připadalo, že herci občas nevěděli v jakém rozpoložení jejich postava je a co se ve scéně vůbec děje. V určitých napjatých chvílích postavy mluvily v klidu či naopak. Celkově se jedná o výbornou adventuru, které bych nejraději udělil plné hodnocení nebo aspoň 9/10 jako u předchozích dílů. Tomu ovšem brání nenaplněné očekávání v epičtější konec. Ten mě trochu zklamal, zvláště po to všem natahování. Ovšem i tak doporučuji.

Druhý Posel Smrti rozhodně svému českému předchůdci nedělá ostudu a to, že na vývoji pracovalo jiné studio, nikterak neubírá na celistvosti a propojení obou dílů. I když by první díl obstál bez pokračování, tak toto navázání působí jako by zápletka a záměr směřování děje série Black Mirror byli promyšlené již od
začátku. Děj hry začíná v americkém pobřežním městě Biddeford, což může fanoušky jedničky rozhodit, jelikož zasazení rozhodně nepřipomíná temnou atmosféru původního dílu. To vše se napraví až když jste vtaženi do spletité hry. Stejně tak navštívíte místa z jedničky a potkáte pár starých známých tváří. Co také exceluje je perfektní český dabing. Jediná škoda je, že tu u starých postav chybí původní dabéři. Celkově se jedná o výborné navázání s pěkně hutnou atmosférou, mrazivou hudbou a propracovaným příběhem.

Posel Smrti je geniální hra, kterou by žádný fanoušek point and click adventur neměl minout. V hlavní roli se ujmete Samuela Gordona, jenž se po dvanácti letech vrací na panství Black Mirror, kam jej přivádí smrt jeho dědečka. To, co se zprvu zdá jako sebevražda, je obklopováno záhadami, proto začnete na vlastní pěst pátrat po odpovědi. Postupně se dovídáte o pradávné kletbě, která sužuje rod Gordonů. Hutná, místy až hororová atmosféra, jež hráče vtáhne do děje, vás doprovází na každém kroku. Tu vykreslují nejen lokace, ale i dokonalá hudba. Člověk by hře nejraději udělil hodnocení deset z deseti, avšak je tu menší zádrhel. Možná jsem rozmazlený dnešními hrami, v nichž jste často vedeni za ručičku, nicméně já si občas napomohl návodem od 𝗧𝗵𝗲𝗥𝗜𝗦𝟬. Místy hledání toho, co jsem mohl přehlédnout a ptaní se každé postavy (přičemž se jen dozvíte, že se s nimi nemáte o čem bavit) přechází k frustrujícím momentům. Co mohu ale naprosto vyzdvihnout je český dabing, na němž se podíleli špičkoví herci a herečky. Posel Smrti je prostě český klenot, jenž i přes své stáří a grafické zpracování dokáže zaujmout nejen svým skvělým příběhem. Nelze než tuto hru doporučit. Jedna z nejlepších adventur, kterou jsem kdy hrál.

Portal je jedna z her, jejíž zakoupení a zahrání jsem celkem dlouho odkládal (to i přes svůj skoro až kultovní status). Byla to chyba? Portal má skvělou atmosféru a zajímavé a originální zpracování, díky čemuž je nejspíše úspěšný. Rozhodně hru doporučuji a po vydařeném konci jsem navnaděn na druhý díl. Jediné co podkopává nohy této vydařené hříčce je délka příběhu. Jedná se o takovou jednohubku, která se dá během chvíle dohrát, což není nijak extrémní mínus. Pro někoho to může být výhoda, nicméně já bych nějakou hodinku navíc uvítal. 8/10.

Jakožto fanoušek série Life is Strange, zvláště prvního dílu , jsem se na nový přírůstek těšil. Pro začátek musím říct, že rozhodně nejsem zklamán. LiS: True Colors potěší všechny fanoušky, kteří zatím kladně přijali všechny dosavadní díly, jelikož nová hra se nese v podobném duchu jako ty ostatní. Skvělá atmosféra města, která, i díky vydařenému soundtracku, vás vtáhne do děje tak moc, že budete chtít v malém a komorním Haven strávit aspoň jeden den i ve skutečném životě. Stejně tak si zamilujete postavy, které díky svým charakterům působí tak reálně. K tomu přispívá i schopnost hlavní hrdinky Alex. Ta totiž dokáže cítit pocity druhých lidí, což je pro ni ze začátku příběhu vlastnost, se kterou se těžko vyrovnává a snaží se ji ovládnout. Co se týče samotných herních prvků, tak hra (oproti předchozím dílům) nenabízí nic moc extra nového, což ale nijak nevadí. Tím co má nabídnout jsou nové postavy, příběh, lepší a reálnější grafické zpracování, takže vše působí více filmověji, a ona atmosféra, která přestože připomíná předešlé díly, je jiná. Menším zpestřením je část v třetí epizodě, kde se účastníte LARP hry, takže v tu chvíli samotná hra připomíná takové RPG. Také oceňuji, že všech pět epizod bylo vydáno jako celek, takže nemusíte nedočkavě čekat na to, až vyjde nová část. Dějová linka možná zpočátku působí krapet předvídatelně, nicméně ke konci překvapí a hráč se nemůže dočkat toho, jak to dopadne. Příběh není zrovna stoprocentní mind-blowing, ale neřekl bych, že si ho tvůrci spěšně vycucali z prstu. Celkově to shrnu tak, že se jedná o povedenou adventuru, která vtáhne do děje a nezklame.

Jde jen o klikání, zvyšování si úrovně a čekání, takže jednoduché, ale chytlavé a hlavně jako druhá aktivita na pc více než výborné.

Nečekejte horor kde vás někdo bude pronásledovat, poněvadž zde nejsou monstra jako taková, ale halucinace způsobené špatným svědomím. Nepříjemná je ovšem také hutná atmosféra která doprovází hráče od začátku až do konce. Sice bych ubral na těch jumpscarech, nicméně velká část z nich je hodně povedená. Krapet mrzí že je hra krátká, nicméně při vetší délce by pravděpodobně přestala bavit, nýbrž ve hře jde pořád o to samé: hráč prochází místností, najednou se lekne, poté přijde do další místnosti kde má něco vyřešit aby se dostal dál (ve většině případů dojít k správnému kódu). Když už jsem u těch hlavolamů, z velké části jsou až směšné lehké avšak pár jich dá opravdu zabrat (byla potřeba i pomoci z gameplay videa). Layers of Fear je rozhodně skvělý horor který ovšem není dokonalý, ale díky své atmosféře, nádhernému grafickému zpracování a tomu že jsem se často lekal, se mi rozhodně navždy zaryje do paměti. Fanoušky hororu rozhodně potěší. 8/10. Tak a po malém oddechu půjdu na DLC.