Ten čas letí. Je to děs. Je to už 25 let co TÁTA založil tuto společnost. Sice podnikal od roku 1992 v jeho srdcovém oboru zemědělství - naše „farma“ pod Železnými horami měla necelých 500 ha. Byla chyba se farmy zbavit. Doba to byla zajímavá. Měl také kolem 20.000 pytlů žampionů nejprve ve Vápenném Podole, poté v Klešicích. Pytlování byla dřina. Samozřejmě výrobu plechových sudů pro pardubické Paramo. Na lince čas vůbec neutíkal. Lepší bylo jezdit Avií do Parama a nakládat a vykládat sudy. No a pak přišel slámokarton, stramit, ekodeska - nyní ekopanel. Výrobek, který vycházel z jeho srdcovky - zemědělství.
Vzhledem k tomu, že jsem se toho účastnil od úplného počátku pamatuji toho také hodně. Všechny ty záměry, myšlenky, špatné řešení, nezdary - následně létající klíče :-). Bylo toho moc. Z minimálním technickým zázemím jsme vybudovali vlastně 4 generace lisu - 4 výrobky. Cesta to je stále dlouhá, je fakt složité vymyslet, vyrobit, otestovat, vyzkoušet, certifikovat, nabídnout, prodat. Prostě udělat celé kolečko s výrobkem. Ano má sice historii, ta byla panem Mosessonem opěvovaná, ale většinou to byly jen pohádky. Hlavně ve vztahu k využití ekopanelů. Tam jsem byli někdy hodně důvěřiví až naivní. Pak i jeho vyplacení ze společnosti. Pamatuji první neúspěch a vyhozené peníze za zkoušku požární odolnosti. Pamatuju i otevřenou hubu techniků zkušebny při druhé zkoušce, která vyšla výborně. Pamatuju jak párkrát hořelo ve výrobě a následný opětovný provoz po 48 hodinách, prohnutou nosnou konstrukci rozebírače, zalisované šrouby v kladivu, prohnuté desky. Pamatuji návštěvy z Německa, Rakouska, Anglie… s klasickou první otázkou ve dveřích při podání ruky „… jakou máte kapacitu výroby, protože já toho budu mít tunu..“. Jo „…a chci exkluzivitu na celý svět ještě…“.
I proto se začala šlapat cesta i ve stavbách. První výstavba někdy kolem roku 2001. Vlastně naše první podkroví v našem domě. Povrchy šup, hned spadly, tak znovu. Špatný typ materiálu. První domek tady ze 3 vrstev v té době ještě ekodesek… Pamatuji si i to odkrokování a větu „…tady to bude takhle…“. V době, kdy se po cca 5 letech výroby začlo aspoň trošku dařit odešla MAMKA.
Pamatuju ale také první úspěch domku postaveného ve Chvaleticích a super ohlasy od zákazníků. Krásné projekty v Mnichovicích, Radčicích a nevím ještě kde. Pamatuju krásná podkroví, aplikace v roubenkách. Pamatuju i životní zkušenost na montáži linky v Turecku. Pamatuju hodně výstřední projekty v Estonsku, Argentině, Bulharsku, Německu…
Za těch 25 let toho bylo fakt hodně. Zaměstnanců, kolegů, ze kterých se stali kamarádi, obchodních partnerů z Čech i celého světa…
Nechci jmenovat nikoho osobně. Určitě bych na někoho zapomněl. Díky všem.
Ač se tato hláška z Pelíšků v jejím kontext nehodí, já chci použít její správný význam „DÍKY TÁTO“.
Honza Bareš ml.
