Chtěla jsem dnes napsat o AHA momentech z Evolucio Campu.
Nechám to na příští týden.
Vyklízíme sklep, garáž, odvážíme auta, obíráme zahradu u mých rodičů. Chystáme se na velkou vodu.
…
Máme hotovo. Vyklizeno.
Sedíme „na kopci“ a dáváme si kafe.
A čekáme.
Už neprší. V Opavě.
Člověku se chce radovat, ale za vodou nejsme.
Čekáme, co přiteče z Jeseníků.
Koryto řeky je po okraj a na některých místech Opavy už se řeka vylila z břehů.
A statistiky neúprosně říkají, že vody ještě přibude.
U našich je zatím sucho. Ale vzpomínky na moře kolem domu z devadesátého sedmého vyplouvají s neskutečnou silou.
Dnes se to rozhodne. Bude to vabank. Bude se hrát o centimetry, jestli koryto vodu pojme, nebo si to bahno a vodu všude kolem zopákneme.
Nezbývá než čekat. Vše, co jsme mohli, už jsme udělali.
Je ale sakra těžké jen sedět a koukat.
A já přemýšlím, co si z toho můžu vzít pro „normální“ život…?
Teď jsme do té situaci dotlačeni. Na výběr není.
Kolikrát se ale jako lídři, manažeři, snažíme urvat nějakou situaci, aby byla podle našich představ? 🥇
Kolikrát máme pocit, že máme vše ve svých rukou? 💪
Kolikrát ignorujeme, že existuje větší síla, než je ta naše? 🌎
A že v určitých situacích by bylo lepší netlačit vodu proti proudu, ovlivnit, co ovlivnit jde, a pak pokorně nechat věci plynout?! 🌀
Voda je můj velký učitel. Už zase.
Lenka Dočkalová
Tyrkysová srdcařka 💚💙